Czech eyes in Sydney: 2010

Tak jsem si řekl, že když mám day off, tak bych vám mohl popsat, jak vypadal jeden celkem busy day v mém Sydney životě. Jelikož mám teď dvě práce musel jsem něják zařídit, aby se mi nepotkávali pracovní doby. To znamená, že pracuji pondělí a úterý v jedné práci a zbytek v práci druhé. Jak to tak už v tomto světě je, ne vždy co je psáno-je dáno. V tomto případě je to pro mne výhodou. Šéf z práce, kde pracuji pondělí/úterý mi totiž nabídl práci ještě ve středu. Zkontroloval jsem si roster(rozvrh) v práci druhé a zjistil(jak jinak), že ve středu pracuji od 6pm. Šéf v první práci mi povídá, že mě potřebu zhruba od deseti do dvou. Tak jsem řekl jasně a pomalu se psychicky připravoval na zatížení:D Nakonec se začátek posunul o 30 minut a konec naštěstí též.

Ale jak ten den vlastně začal…

Ráno proběhla klasika v podání sprchy, tsatsiky(fakt teď nevím, jak se to píše:D) s toastem, japonský zelený čaj, zabalení oblečení a hurá chytit bus. Chtěl jsem stihnout bus v půl, ale jako obvykle jsem vyrážel lehce „natěsno“. Na zastávku jsem doběhl v 28 a už jsem viděl, jak autobus opouští křižovatku. To mě dokáže fakt vytočit! Vím, že tam mám být dřív, ale takhle to je vždy. Pokud bus hodně potřebuju - ujede mi před nosem(jede o několik minut dřív než by měl) nebo jede třeba o pět/deset minut později! Tak jsem si počkal dalších 15minut na další. Řidič přátelský-většinou pozdraví, usměje a jede se. Bus nebyl vůbec narvaný, ale to se brzo změnilo. Jen, co jsme přijeli na Brighton už tam na nás čekala kupa lidí. Cesta celkem utekla a když jsem zpozoroval výstupní plac znepokojila mě policejní páska a uzavřená celá půlka stanice. Časově jsem na tom byl jen tak tak a to poslední, co by mi chybělo bylo zmeškat vlak. Policejní zřízenec nás informoval, že musíme obejít celej blok a dostat se na stanici z druhé strany. Bezva.

Vsuvka-to, proč byli na stanici policisté a půlka byla zavřená byl útok na turistu z Irska nebo Anglie(nejsem si jistý). Nějaký(nejspíš libanonec, jak je tady zvykem). Jsou toho plné zprávy a noviny. Prostě ho zkopnul na zem na autobusové zastávce. Má střední poranění nevím čeho a leží v nemocnici na jipce.

To nám to pěkně začalo. Nicméně vlak byl na čas a celkem prázdný. Jel jsem zrychleným, takže jsem to stíhal na čas. Na Central station si to šinu nahoru a poté při cestě podchodem potkávám asi tři muzikanty, kteří se snaží upoutat(a dobře) pozornost a hlavně si přivydělat nějaký ten dollar. Jelikož Central je i autobusová „centrála“ naskočil jsem na 422 bus, který mě svezl celých 400 blíže k práci:D Mám lítačku, takže žádné výdaje navíc… Pak už jenom dojít do práce. Už když jsem přišel vidím přes kavárnu, jak vzadu v kuchyni Bruno(pomocný kuchař) chystá „nářadíčko“ na dnešní přípravy pokrmů na další dny. Když mě spozoroval hned přišel a otevřel mi dveře s typickým „hey Radek, how’re you today“. Slušně jsem mu to oplatil a poznamenal ,jak se teď mají věci na Rockdale a že jsem málem přišel pozdě. Na to poznamenal „that’s allright, don’t worry about that“. Což volně přeloženo znamená, že kdybych přišel pozdě, tak to nevadí… Nejdřív mě čekalo umýt pár pěkně za.raných částí sporáku. Takže rejžák, nůž a už to jelo. Šikovně jsem si rejžákem zkoušel umýt i prst, ale moc se mu to nelíbilo:D Pak mě Bruno poslal dozadu, s tím že mě čeká bucket(15litrovej kýbl) mrkve a sladkých brambor-oloupat a nakrájet. Potom to samé množství cibule no a ještě nakonec to samé množství jablek. Mezitím si tam Bruno slušně zanadával při snaze znovu dostat do provozu hořák u trouby. Asi deset telefonátů s lidma od všech oborů šéfem a já nevím, kým vším… Potom už mě čekalo jen utřít podlahy. Poté jsem se šel převlíknout, vzal jsem si drink z lednice(s povolením:D) a Bruno už mi otvíral dveře. Ještě jsem trochu čechral vlasy a on povídá, že jsem krásnej a ať už get out(vypadnu):D Bylo zhruba 2:40 pm a já měl ještě víc, jak dvě hodinu času na to vyrazit do práce druhé. Na místo kam jsem se chtěl dostat to bylo ještě slušně daleko, tak jsem chytil nejbližší bus a pádil. To jsem ještě nevěděl, že jsem se málem stal svědkem hodně nepříjemné události. Na George street(v podstatě ta nejvíce busy) si to frčíme slušnou rychlostí, když v tom řidič „wow! wow!“ sešlápl brzdu a strhnul bus skoro do protisměru(ještěže tam mají tři pruhy…) Nějaké slečny si nevšimly, že semafor je od toho, že řídí dopravu a červená znamená stůj. Bylo to docela nepříjemné a chybělo fakt málo… stane se no, ale bacha!!! :) Tak jsem vystoupil u té „naší“ QVB(Queen Victoria building) a šel, kam mě to táhlo…

Rozhodl jsem se zjistit jednu věc pro kamaráda a podívat se po krámech. Ne, že bych chtěl nakupovat, ale zase jsem se chtěl přesvědčit o důležitosti vydělat si nějaký penízeJ… Našel jsem super obchod(kromě těch desítek, co už znám) Industrie, kde maj krásnou koženou bundu za 150aud... Už dlouho si chci nějakou pořídit… no dělám si seznam:D prostě jsem prošel asi tak celou kotvu dvakrát po sobě. Hrozně se mi líbí styl většiny prodavačů. Není to vyslověně japonsko, kde ta úcta k zákazníkům je až skoro přehnaná….. Narazil jsem na pěkný shop s koženým zbožím, hodinkama a doplňky k nábytku v jednom. Než jsem došel k vitríně s hodinkami už u mě stál borec a jakpak se mám a jestli jsem v pohodě a jestli chci něco ukázat a vše je possible. Tak jsem pozdravil, poděkoval a že jenom počumuju. Řekl jasně, pohoda a kdyby něco stačí lusknout:D…takže teď zas zpátky na zem, třeba příště a see ya mate…

Už se pomalu blížil čas odjezdu mého „busu snů“ a já se chystal na nástupiště. 288, pěkně vyhřátá a zatím prázdná. Do autobusu jsem se dostal jako jeden z prvních a vybral oblíbené místo. Nicméně po projetí zastávek kolem centra už tak prázdný nebyl a příjemné teplo se měnilo v nepříjemné, spocené vedro. Jeden borec už to nevydržel a pokřikem zezadu k řidiči s prosbou změny teploty klimatizace se snažil zpříjemnit si/nám cestu. Neuspěl.

Mačkám tlačítko a pár sekund na to s poděkováním vystupuju. Mám dost času a tak nespěchám a „vychutnávám“ si smrad z místní továrny při cestě po mostu do klubu(práce). Je středa a tudíž pracuju sám. Normálně jsme dva, jeden má na starosti umývání nádobí a druhý nošení věcí z kuchyně a do kuchyně, ale jak už jsem psal ve středu si to musím odmakat sám. Na PC kontroluju roster a proplacení za práci, převlíkám se a mažu směr výtah. Jako prvního potkávám Amona (kuchař/nepálec/pohodář) pozdravíme se a já putuju do hlavní kuchyně tam už vidím Rada(slovák), Gordona(aussie), Petera(slovák), Mamo(aussie/chef). Všichni si makaj to své a já postupně odnáším nashromážděné „zboží“(bordel). Zatím moc lidí není, ale to se změní s osmou hodinou. Jsme busy a myji jak na běžícím páse. Tentokrát toho tolik nebylo, ale někdy mi tam nechají slušný „balíček“ na umytí. Amon mi dává rady ať se s tím tolik neseru a strkám to rovnou do mašiny. Tak trochu ho poslouchám/ tak trochu ne. Asi je mi té mašiny za 80000bucků líto nebo k ní mám přehnaný respekt? …Každopádně je sedm hodin a na „palubě“ se objevuje Ting. Holka z jižní Číny. Dneska pracuje ve function kitchen-další kuchyň ve stejném patře. Je super a dá se s ní dobře pokecat.V podstatě je asi můj nejoblíbenější spolupracovník… Makám si na tom svém plácku a ona za chvíli příjde, že není busy a že mi pomůže. Toš to mi udělala velkou radost, protože to znamená, že bych mohl stihnout bus v jedenáct. Občas odběhne do své kuchyně, ale pak se zas vrátí a pomáhá mi. Několikrát sem jí poděkoval a pomalu se blíží finále. Je půl desátý a kuchaři už jsou dávno pryč. Teď už je to jen na mě/nás. Ting mi dost pomáhá a tak zpomaluju tempo-not good idea. Postupně umývám poslední talíř/plech. Teď už jen tu myčku, box na přílohy a podlahy. Vše šlape jak má a stihnout bych to měl. Jenže to bych nesměl udělat potopu u boxu na přílohy. Když vidím že voda neodtéká strčim stříkačku do odpadu a peru to tam, když v tom se na mě zespoda všechen ten bordel vyhrne. Nevim, jak to myjí ostatní, ale někdo by to měl opravit… ta trubka je tam nějaká „taková“ a nechce se jí plnit svou jednoduchou funkci. Vše uklízím a kontroluju, jestli někde něco neteče. Nicméně je už 45 a já tuším, že je to zas v hajzlu. Beru popelnici a utíkám k výtahu, sjíždím dolu a na rampu pro odvoz umisťuji tu hromadu „všeho“. Běžím na záchod, do šaten, pozdravím hlídače a vůbec koho potkám(všichni jsou příjemní) a utíkám na bus je 58 a vidím na zastávku, kde nikdo není. Říkám si, že by mohl ještě přijet, ale tady je to zbytečné. Na zastávce jsem přesně v 59(tedy v dobu kdy by tu měl být) ale tušim, že se zas pěkně projdu(nestíhám bus který jede z rockdale domů). Jsem nasranej sám na sebe/na autobusáka/ a zase na sebe protože jsem jak magor sprintoval, když jsem věděl, že to nestíhám. Za chvilku dorazí Ting a chvíli na to ještě jeden číšník z Nepálu. Bavíme se o všem možném a Ting mi dává číslo na holku, která by mě mohla teoreticky ostříhat-Vicky. Už mám vlasy pěkně dlouhý a gel už mi je neudrží::::D Za chvilku přijíždí 292(stejná trasa jako 288…) a je čas razit do city. V autobuse konverzujem o práci, prázdninách, že Amon si našel nové místo, kdo je oblíbený v kuchyni a než se stačím nadechnout je tu Wynyard. Oba vystupují a zase jsem samotář. Pokračuji na Town Hall, respektive QVB a hurá na train. Procházím QVB a potkávám jen hlídače a kluka z Indie, co utírá podlahu. Vlak mi jede za čtyři minuty a tak si ještě lehám na eskalátory a snažím se trochu ulevit těm zádům, co mi to dají ještě pěkně sežrat. Vlak je tu, nudnou cestu přeskakuju polospánkem a „probouzím“ se na Rockdale. Je tu to, kvůli čemu mě vadí pracovat ve středu(ale za práci jsem samozřejmě vděčnej…!). Procházka z Rockdale domů-cca 30 minut normál tempem. Kromě mě je na chodníku akorát listí a teď jsem opravdovej samotář. Projíždí pár aut, ale stopovat mi příde zbytečný. Jaký si to uděláš, takový to máš. Jsem na Brightonu a čeká mě ještě asi deset minut. Záda už mě bolí jak čert, ale co se dá dělat. Když už si myslím že tenhle 25 hodinový den končí přeruší mé mozkové vlnění sanitka a dvě policejní auta. Sanitka už stojí u protějšího chodníku, kousek od pláže a policejní auta mě míjejí s potřebou dostat se na opačnou stranu. Silnice je tu totiž tříproudová a rozdělená zhruba dvacet centimetrů vysokým patníkem. První auto je Ford Falcon V8 a officer se s tím nemaže. Nakládá mu, že si vyslouží aplaus skupinky opilců, co právě vypadli z baru. S autem jede na nejbližší křižovatku, kde se smykem obrací a přijíždí za sanitku. Druhé auto je Holden, nějaký jeep. Borec se s tím taky nemaže ale trochu v jiném stylu, patník pro něj znamená větvičku a už je na druhé straně… Po domluvě s lidma ze sanitky se rozdělí a jdou hledat na pláž. Koho to opravdu nevím, opilec, utopenec, vrah… nevím. Procházím kolem zastávky, zabočuju do naší ulice a za chvilku už jsem konečně doma. Ještě kontroluju facebook(zase mě někdo zve do nějaké skupiny úchylů:D) a vůbec vše na netu, rozhazuju „hadry“ z práce na balkón, nechávám ulevit měchýři a putuju do hajan. Je zhruba jedna. To byl zas den, říkám si a nechávám se unést říší snů…

Radek